Žízeň a moc

26. října 2011 v 13:23 | Jannie |  Jednorázové

Krátká jednorázová povídka na živel:voda.Je to takové trošku tajemné, ráda bych věděla váš názor.Napište mi ho prosím po přečtení do komentářů.







Emilia vyděšeně hleděla před sebe, myšlenky se jí zastavily v hlavě.Před sebou měla děsuplný výjev a v hlavě se sváděl boj.Měla si vybrat.Mezi sebou, nebo ním.Hrdlo se jí stáhlo úzkostí, témeř nemohla dýchat.

Viděla samu sebe, jak sedí u nádoby z vodou a lačně polyká doušky chladné tekutiny.Cítila, jak jí voda protéká hrdlem, zbavuje ji ohromujícího žáru, dává jí sílu.Vydechla veškerý vzduch a vypila nádobu do dna.Kapky vody jí stékaly po tvářích, zvlhlé vlasy, které se omylem namočily, se jí lepily k obličeji.Otevřela oči a viděla ve vodě sebe.Ale byla to jiná Emilia.Smála se, byla šťastná.Oči jí hořely štěstím, trapila ji jen jedna věc.Nikdy se nesměla napít, všechno by tím zničila.

Emilia sledovala samu sebe v odrazu, jak s mučivou touhou pozoruje napájející se lidi.Ne, ona nesměla...

Odraz zmizel a ona se narovnala.Pod kůží se jí leskla nepředstavitelný chlad, tělo ji mrazilo a všechno se hýbalo.Pokožka se leskla potem.Ne, nebyl to pot...

Pak uslyšela ten hlas.

"Nesmíš ji nikdy použít..."

Následující měsíce strádala žízní, ale zároveň byla šťastná.Našla jeho, který byl pro ni vším, ale tajila před ním svoji touhu.Po vodě, po tekutině, která ji probouzela.

A teď tu stála, hleděla před sebe a vzpomínala na tu chvíli před měsíci.Pila vodu a měla moc.Pozorovala své ruce, něco se hýbalo.

"Nesmíš ji nikdy použít..."

A slyšela ty hlasy.

Ale nemohla to nechat jen tak.Musela mu pomoci.To, co před sebou viděla, nedokázala by ho zachránit.Nedokázala by ho zachránit bez vody...

Pokušení bylo až moc silné a tak se napila.Ústa ji z toho pálila nesnesitelným žárem, sucho, které převládalo po celé měsíce se vytratilo.Její tělo naplnila úžasná volnost a vláha.Ulevilo se jí, jako poli, které bylo pokropeno v období sucha.

Pak se něco změnilo.Kolem ní se začala stavět hradba, voda se k ní shromažďovala ze všech koutů, mlha jí ležela u nohou.Vlasy se rozvířily v závanu děště.Emilia rozepjala ruce, proudy vodstva jí protékaly mezi prsty.Dokonce i z očí se jí koulely slzy.

Ti, kteří ji ohrožovaly, byli okamžitě utopeni v provazcích ledové vody.Vír se proplétal mezi nohama chodců a hledal ty zlé.Ty zlé...

Emilia si přiložila dlaně na obličej a zkrze prsty sledovala tu spoušť.On stál naproti ní.Na zkrvavenou tvář se připlížilo pár kapek vody a ona se uzdravila.Udiveně na Emilii hleděl.Pak přistoupil blíž a natáhl ruku.

Zhroutila se mu do náruče.Stálo ji to až moc sil.Byl zachráněn, ale ona zatracená.

"Nesmíš ji nikdy použít..."

Tyto slova jí rezonovala v hlavě a ona položila ruku na loužičku vedle nich.Jakmile se její prsty dotkly vodní hladiny, zavřela oči a nechala se tou vodou unášet pryč.Zachránila jeho, ale ztratila sebe samu...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama