Zůstanu, navždy - 3.kapitola

20. prosince 2011 v 18:38 | Jannie |  Zůstanu, navždy
Konečně jsem se dokopala k tomu, abych napsala další kapitolu.Myslím, že veškerá snah tím pro mě končí, teď už se to jen poveze.Tak doufám, že se vám to bude líbit.S pozdravem Jannie







"Emo?"
Dívka sebou trhla, když zaslechla své jméno a okamžitě se otočila.Za ní stála drobná dívka s černými vlasy dlouhými až po pás, zelenýma očima a zářivým úsměvem, ze kterého na Emu blýskaly dobře opečovávané zuby.
"Ahoj Míšo."pozdravila a úsměv jí oplatila.
Míša patřila mezi třídní šprty.Byla hezká a k tomu ještě nepřirozeně chytrá, což všichni pokládali za nejvíc nespravedlivé.Nedalo se ani říct, že je šprtka, neučila se skoro vůbec, ale byla od přírody chytrá.Měla na starosti výzdobu třídy a za Emou chodila vždycky, když potřebovala poradit s barevným sladěním.Ema měla totiž dobrý vkus na barvy.
"Ta modrá je hezká, ale chtělo by to vyvážit nějakou teplejší barvou."začala hned s radami, aby Míšu ušetřila otázek.Ta se však zvonivě zasmála a přerušila ji.
"Ne, nechci po tobě rady.Jen jsem se tě chtěla zeptat jestli máš teď chvíli času?"
Ema váhavě pokývala hlavou a čekala, co z Míši vypadne.Ta se zatvářila vesele.
"Super.Mohla bych tě o něco poprosit?Samozřejmě pokud by tě to obtěžovalo..."zamrkala na ni kouzelnýma očima.Ema ji gestem pobídla, aby mluvila dál.
Míša se zhluboka nadechla a začala barvitě vysvětlovat.
"Víš Emo, chtěli jsme s Honzou, Sárou a Petrem naladit v naší třídě takovou tu tradiční vánoční atmosféru, ale aby to nevypadalo přehnaně, a aby se tam objevilo také něco ze zimy.Sára dostala dobrý nápad nabarvit různými odstíny modré podzimní listy a pověsit je.Chtěli jsme dneska nějaké sesbírat, jenže Honza nepřišel, Petr je nemocný a Sára jela na to vyšetření."
Ema to musela chvíli trávit, protože takový příval informací byl na ni moc.Nakonec se nadechla a nakrčila obočí.
"A...ty chceš..."
"Jestli by jsi mi nepomohla, prosím.Nechci to sbírat sama.Nejde o námahu, ale...alespoň pokecáme."Míša ji obdařila zářivým úsmevěm a Ema si povzdechla.
"Dobře."
Pak se otočila a ihned zamířila k Lucii, která právě odcházela ze šatny v doprovodu Tomáše.Ti dva se k sobě opravdu hodili.Ema nemě naznačila Lucii, aby jí pomohla ze spárů Míšiny inteligence.Ta na ni vyplázla jazyk a začala s Tomášem o něčem debatovat.Ten na ní mohl oči nechat.Společně odešli a Ema se zamračila.To si s ní vyřídí.Jistě musela vše vyslechnout, jinak by se tak blbě netvářila.
"Nuže, jdeme?"pobídla ji Míša, již oblečená v přiléhavé bundičce a kotníkových kozačkách na podpatku.Ema pokývala a navlékla na svoji štíhlou a docela vysokou postavu zimní kabát a boty.Pak vyčarovala úsměv, hodila si batoh přes rameno a společně vyrazily.
Městečko, kde Ema žila a kam chodila do školy, bylo poměrně malé.Čítalo maximálně čtyři tisíce obyvatel, přesto byste v něm našli spoustu věcí.Bylo tu nákupní centrum, dva tři markety a také pár dobrých klubů, které již Ema měla tu čest navštívit.Avšak také tu byl velký park, jenž byl momentálně důležitý.
Míša energeticky zamířila směrem k němu, mírně přitom pohupujíc boky a odhazujíc si svoji krásnou hřívu každou chvíli na stranu.Ema poslušně kráčela za ní.
Když přišli k parku, začalo sněžit.Třpytící se sněhové vločky, hlazeny paprsky slunce se snášeli k zemi a vytvářely na tvrdé půdě měkkou peřinku.Míša vesele zavýskla a nechala si čerstvý sníh padat na víčka a do vlasů.Otáčela se přitom dokola s roztaženýma rukama.Ema ji pozorovala s nadzviženým obočím a jemným úsměvem na tváři.
Když Míša skončila se zimním tancem, jak říkala, vklouzly do parku, kde začaly sbírat listy.Měly být neprotržené, pokud možno pěkného tvaru a velikosti, jak říkala Míša.
Ema ji poslechla bez řečí, protože to chtěla mít rychle za sebou a pak pádit domů.Sesbírala pár suchého listí, ale nevyhovovaly Míšiným požadavkům, tak se vrátila a popošla o kus dál.V parku nebylo ani živáčka, nikdo zřejmě nechtěl trávit mrazivé odpoledne venku.Všichni seděli doma u televize nebo počítače.
Po chvíli bezradného ohlížení konečně našla pár krásných listu, které neměly dokonce žádné díry.Sklonila se, aby je zvedla, když si ve zmrzlé trávě všimla něčeho divného.Byl to mobilní telefon.Zamračila se a natáhla se po něm.Její ruka se však zarazila v pohybu.Dívka civěla na místo kousek od ní, které od cestičky kryla skupinka keřů.Byl to šok.
"Panebože."zašeptala a okamžitě se dala do běhu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sardulinka Sardulinka | 20. prosince 2011 v 19:36 | Reagovat

Panebože co se stalo? =D

2 Alexia Alexia | Web | 21. prosince 2011 v 6:46 | Reagovat

Ahoj, mohla by som ťa poprosiť o hlas? Som  tam ako Alexia.

http://egranger.blog.cz/1112/sonflashback-5-kolo

A prepáč,ale rubriku reklamy som nenašla.

3 Naomi. Naomi. | Web | 21. prosince 2011 v 16:03 | Reagovat

Pěkné! :)

4 Storm Blake Storm Blake | Web | 21. prosince 2011 v 21:43 | Reagovat

Mě se upřímně Hostitel nelíbil :-) Ale koukám, že máte blog s povídkami..:-) Hned se dám do čtění :-) :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama