Kopretina- 4.kapitola

13. ledna 2012 v 16:46 | Ella |  Kopretina


,, Kde tu máte záchod?" zeptám se Oskara.
,, Pojď."mávne na mě.
Vstoupím zadním v chodem do obývacího pokoje. Přesně jak jsem si představovala. Načančané, všude samé mašličky a kraječky. Barvy hlavně růžové a fialové.


,, A kolikrát za týden tu máte uklizečku.?"
,, Pětkrát."
,, To je Sandra tak neschopná?" otážu se s úsměvem.
,, Nino! Můžeš se do ní přestat navážet?!" vzbouří se Oskar. Mlčku dojdu na záchod sama. Nepotřebuju jeho doprovod. Sice je to barák jak kráva, ale záchod poznám. A schválně se tam zdržím, alespoň o čtvrt hodiny. Stejně musím odepsat Zuzce a Lucce, které se ptají, jestli pojedu na koncert málo známé skupiny Elephants. Neváhám ani vteřinu, a odepíšu ANO. Elephants patří do mých nejoblíbenějších kapel. A navíc, na koncertu zapomenu na některé věci.
Když vylezu ze záchodu, číhá na mě bratr. Chce něco říct, ale já ho předběhnu:
,, Chápu. Musím Sandru respektovat a přestat do ní rýt, protože je to tvoje žena." A odejdu. Nemám náladu se s ním vybavovat. Vrátím se radši na zahradu kde najdu jen tátu a Tinu. Hodím nechápavý pohled na ségru, ale než ta stačí něco říct, pustí se do toho táta.
,, Sandře se připálilo maso. Rozbrečela se a zavřela se do ložnice. Máma ji tam utěšuje."
Jenom protočím panenky. Bylo mi to jasné.
,, Kdy se jede domů?" zeptám se vesele.
,, Nevím." Odpoví táta zmateně.
,, Radku! Radku!!" křičí máma a malém se přerazí jak utíká k tátovi. ,,Musíš okamžitě zavést Sandru do nemocnice!"
,, Ale já jsem pil!" vysvětlí táta.
,, Musíš okamžitě jet!" nedá se odbít máma.
,, Ale já vážně nemůžu, miláčku."
V tom se oba dva podívají na mě.
,, Tak na to zapomeňte!" protestuji. Vím totiž na co myslí. Táta pil, Oskar pil a máma nemá řidičák, takže jediný kdo může jet jsem, bohužel, já. Je mi osmnáct a řidičák mám.
Už chci něco říct, když v tom se na zahradě objeví Oskar. Můj starší bratr, který mě vždycky škádlil, ale taky mě měl rád, a vždycky se mne zastal. Nevypadal jako můj bratr Oskar. Vypadal jako dospělý, vyrovnaný muž, který má svou ženu, ale pořád to byl on. Poznala jsem to podle očí, které máme přesně stejné. A najednou jsem se prostě rozhodla. Udělám to pro něj.
,, Ok. Jedu já." Zvednu se znuděně.
Sandra už sedí v zadu, obličej se kroutí bolestí, a Oskar si sedá k ní. Nasadím si sluneční brýle, které jsem do teď měla na hlavě. Dobře, hlavně klid.
Vysadím ty dva u hlavního vchodu do nemocnice a zaparkuji. Tak půlka by byla za mnou, oddechnu si. Vysednu z auta a zamknu ho. Černé žabky vydávají veselý mlaskavý zvuk. Sednu si na lavičku před nemocnicí. Čekám na Oskara deset, patnáct, dvacet,třicet, čtyřicet minut. Nakonec Oskar vyjde z nemocnice. Vypadá jak přešlý mrazem.
,, Nino jeď domů. Sandru si tu nechají, zůstanu tady." Řekne a přitom se dívá úplně někam jinam. Říká to tak nějak chladně. Jak kdybych se to mohla já. Jenže co s tím mám dělat? Jen pokrčím rameny a odejdu.
,, Sandra! Je v pořádku?!" stará se mamka. Běží mi naproti a vypadá jako kdyby měl přijít konec světa.
,, Nevím. Oskar tam zůstal." Odpovím. Mamka se na mě podívá, jak kdybych udělala nějaký zločin, že se nestarám o Sandru.
,, Radku?! Jedem domů! Už jsem to tu uklidila, jedem!" zavelí máma.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jannie Jannie | Web | 13. ledna 2012 v 18:05 | Reagovat

Super jako vždy :) I když Nina se podle mě někdy chová jako patnáctiletá puberťačka.Ale ani jí to nevyčítám, Sandra je bezpochyby hrůzná.

2 Ella Ella | 13. ledna 2012 v 20:11 | Reagovat

My ženy máme své dny :D

3 Rachel Rachel | 14. ledna 2012 v 15:26 | Reagovat

Super díl, chci další! :)) jen tak dál ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama