Zůstanu, navždy - 8.kapitola

19. ledna 2012 v 18:34 | Jannie |  Zůstanu, navždy

Další kapitola spatřila světlo světa..teď! Bohužel, touto pasaží si nejsem tak zcela jistá, zvláště hrou válenicí. Pokud by to na vás působilo špatným dojmem, klidně mi to řekněte, ale předělávát to nebudu.Jinak si ji užijte no a já...:DD padáám




Ema seděla na posteli a pohrávala si s cípem pokrývky. Líčka měla zardělá, ještě se nevzpamatovala z prožitých šoků. Přemýšlela o událostech, které se právě odehrály a marně hledala vysvětlení na Davidovo chování. Nabízely se pouze dvě možnosti. Buď to myslel vážně jako odměnu za její pomoc a nebo zešílel. Řekněte, kdo by se nezbláznil z té zářivé bílé v nemocnici.
"Kdo to byl?"ozvalo se za dívkou a ona se otočila. U dveří postávala rozkošná malá dívenka s ebenovými vlásky a zelenýma očima, které obě podědily po mamince. Lokýnky měla zapletené do copánků a tvářila se zvědavě. Byla to její sestra Eliška. Rodiče si prostě libovali ve jménech na e.
"Kamarád."odpověděla Ema a zostražitěla. Eliška měla sice teprve pět, ale i tak byla velice bystrá. Dokázala si všimnout věcí, které ostatní nechali ležet ladem. O všem zdlouhavě přemýšlela a nemluvila do větru. Bylo to nejspíš tím, že často sledovala Hercula Poirota a jeho případy. Ema měla podobné vlatsnosti, jako ona, ale rozhodně v tom nebyla tak dobrá. Eliška by mohla vskutku dělat detektiva. Také si na něj často hrála. Což občas rozhodně příjemné nebylo. Alespoň ne pro Emu.
Také teď se na ni sestřička nedůvěřivě dívala a pozorně si ji prohlížela.
"Máš rozcuchané vlasy a červené uši. Copak on tě škudlil?" napadlo ji a Ema málem vyprskla smíchy. Eliška sice lecos vypozorovala, ale ještě všemu tak docela nerozumněla.
"Dalo by se to tak říct." přitakala a zakřenila se.
Sestřička si k ní přisedla na postel a upravila si modrou zamoučenou zástěrku. Nejspíš pomáhala mamince péct perníčky.
"Všichni kluci přece holky zlobí." rokovala.
"Všichni ne." zamítla to Ema při vzpomínce na jeho polibky a doteky. Zašimralo ji v břiše.
"Hráli jste válenici?"
Ema po ní střelila překvapeným pohledem. Potom se ušklíbla. Válenice byla podle Elišky hra, kterou dospělí provozují v posteli. Jednou přišla z pokoje do obýváku zrovna když Ema sledovala romantický film. Můž a žena se tam vášnivě líbali. Eliška byla zvědavá, co to dělají a nenechala se odbýt. Ema jí vysvětlila, že hrají válenici. Napadlo ji to zčistajasna. Hrají ji jenom dospělí, ale ona ještě nesmí. Od té doby se o tohle Eliška hodně zajímala. Máma s tátou se smáli Eminu vysvětlení, ale nic nenamítali. Zároveň jí vysvětlili, že se takhle dělají děti a měli dětské otázky z krku. Ale Ema ne. Eliška ji ústavičně pronásledovala otázkami na toto téma, chtěla vědět více o pravidlech této "hry" a dokonce si přála, aby ji Ema válenici naučila. Dívka samozřejmě zatvrzele odmítala a tvrdila, že ani ona neví, jak se hraje. Byla to pravda.
"Budeš mít děti Emo?"
"Proboha ne. Jenom jsme si povídali. Nehráli jsme válenici."
Eliška si smutně povzdechla.
"To je škoda. Doufala jsem, že mě to někdy naučíš."postěžovala si pisklavým hláskem.
Ema se zasmála a vzala sestru na klín.
"Jednou na to příjdeš sama. Ale je ti teprve pět. Hlavně o tom nikde nevykládej."
Dítko se na ni úlekem podívalo.Svraštilo drobné čelíčko.
"Nikomu?"
"Neříkej mi, že už jsi to někomu vyžvanila."
"Ve školce jsme to říkala Tomáškovi. Také by se to chtěl naučit."
Dívka protočila oči v sloup a povzdechla si.Nevesele zakňourala.
"No super. Já to nikoho učit nebudu. Řekni Tomáškovi, ať to nikde nevykládá. Že to není pro děstké uši. Jste ještě děti na takové věci. A navíc, takové hry se nehrají jen tak s někým. Musíš mít toho člověka ráda."
"Jako třeba já a maminka?"
"Ne...Ještě to nechápeš, nech to být. Prostě se o to nezajímej."
Eliška se na ni uraženě zamračila a sklouzla z jejího klína.Pak zamířila ke dveřím s nosíkem pěkně nahoru.
"Za to ti neřeknu své tajemství."
Ema zahrála divadýlko, jakože je strašně moc zklamaná a pak sestru bez rozpaků vypakovala ven. Potřebovala chvíli pro sebe. Zmínka o válenici jí přinesla podivné představy. Co kdyby s Davidem přece jenom někdy válenici hrála? Ne, na to rozhodně nesmí myslet. David byl spolužák, kamarád. Kluk, kterému zachránila život a on se pouze snažil náležitě se odvděčit. Nesměla doufat v nic víc. A nechtěla?
Raději nechala úvahy úvahami, vzala si čisté oblečení a osušku a zamířila do sprchy. Horká voda ji spolehlivě zbavila všech obav a negativních emocí. Cítila se opečovávána horkou vodou, teplé prsty ji hladily po kůži a jí bylo příjemně. Když ukončila nutnou hygienu, vypravila se do kuchyně, aby sezobla něco rychlého k snědku a pak si šla číst. Kuchyně byla propojená s obývacím pokojem ze kterého vedly dvěře do ložnice a Eliščina pokoje. Emin pokoj byl na druhé straně chodby.
Když se Ema natahovala pro pečivo a sklenici mléka, dolehl k ní z obýváku mužský hlas.
"Emo, můžeš na chviličku?"
Táta seděl v křesle kousek od krbu, které bylo zastrčeno v koutě, proto si ho dříve nevšimla. Vzala ukořistěné jídlo do ruky a zamířila k němu. Její teplé papuče vydávaly šoupavý zvuk, když přecházela po dlaždicích.
Sedla si do křesla naproti a rozložila si dva rohlíky na stehnech. Přitom na ně skládala plátky sýra. Z krbu sálalo příjemné teplo a jemně osvětlovalo dívčinu tvář. Táta ji trpělivě sledoval a teprve až se zakousla a dožvýkala, promluvil.
"Máma ti něco říkala o tom jezení v obýváku"
Ema zakroutila očima.
"Neudělám nepořádek."
Přikývl a poposedl. Potom si položil paže na kolena a naklonil se k dceři. Vypadalo to, že jí chce zdělit něco velice důležitého.
"Kdo byl ten chlapec?" zeptal se po chvíli a upřel na ni zachmuřený pohled. Ema se nepříjemně ošila. Tento výraz nasazoval pokaždé, když s něčím nesouhlasil, ale odmítal to dát najevo.
"Jeden můj spolužák. Kamarád." zahuhlala z důrazem na poslední slovo.
"Eliška mi říkala, že jste hráli válenici." pronesl a zamračil se.
Emě zaskočil kousek rohlíku. Zakašlala a mračila se jako sto čertů.Ta holka vykecá také všechno!
"To není pravda. Jenom jsme si povídali. To byl ten kluk, kterému jsem pomohla. Chtěl mi poděkovat." vysvětlovala to tak, že napětí v jejím hlase by poznal i hluchý. Nemotorně se vrtěla a veškerou pozornost věnovala plátku sýra. Táta to samozřejmě vycítil.
"A jak ti děkoval?" zeptal se podezřívavě.
"Prosímtě tati!"naježila se dcera. Vadilo jí, že jí nevěří. Byla natolik čistá a nevinná jako... Prostě byla. Neměl důvod jí nedůvěřovat. Jenže doteď řekla pravdu a nedokázala mu zalhat.
"Dal mi obyčejnou pusu. Pusu. To přece nic neznamená." ospravedlňovala se a kousala se přitom do rtu. Dokonce ani na ten rohlík už neměla chuť.
Počkej, až se mi dostaneš pod ruku, myslela si a upírala pohled na dveře Eliščina pokoje. Linula se z něj slabá záře.
"Možná pro tebe."odpověděl tatínek záhadně, potom se zvedl a zamířil do ložnice. Ještě než otevřel dvěře, otočil se zpátky a dodal:
"Ovšem dávej si na něj pozor Emo. Bůhví jaké jsou jeho úmysli."
"No jo." zabručela a odtrmácela se do pokoje.
Co by se jí tak mohlo stát. Mohla se zamilovat?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ella Ella | 21. ledna 2012 v 19:43 | Reagovat

Úžasné, skvělé nádherné... už nevím co psát :D

2 Liss Liss | Web | 7. srpna 2012 v 21:57 | Reagovat

jé, moje jmenovkyně. Eliška vypadá fakt dobře, mně se moc líbí. A ta válenice... brečím smíchy ještě teď :D

3 Jannie Jannie | Web | 7. srpna 2012 v 22:03 | Reagovat

[2]: :D jé, to mě těší, myslela jsem, že to je kravina :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama