Nebuď labuť - "Kde ses to zase válela?"

28. února 2012 v 20:33 | Jannie |  Nebuď labuť!

Takže, další kapitola! Tentokrát z pohledu Julie a tak dále...Užijte si ji a snad zkrotím Ellinu netrpělivost :DDD





Do výtvarky dorazím samozřejmě pozdě. Jak jinak jsem celá promočená od tajícího sněhu, s kozačkami nasáklými odporně ledovou vodou a mokrými a rozčepýřenými vlasy, dorazila na místo. Učitelka se na mě chápavě usměje a výmluvu, že mě zdržela učitelka, vezme s klidem. Oddechnu si a usednu na své místo u okna vedle mile vyhlížejícího kluka.
Ten chlapec se jmenuje Alex a chodíme spolu do výtvarky už od třetí třídy. Od té doby se z nás stali velice dobří kamarádi a přátelíme se i nyní. Jenže z mého pohledu je to trošku složitější. Alex je milý a k tomu navíc strašně pěkný zelenooký kluk, takže se mi již delší dobu líbil. Zatím jsem to brala jen jako přechodnou fázi, poblouznění, ale jakmile ho uvidím, se stejně mokrými a roztřepenými vlasy a rošťáckým úsměvem, což také vypovídá o tom, že musel dorazit jen okamžik přede mnou, srdce mi poskočí a já vím, že to není jen "něco"přechodného.
S povzdechem si k němu přisednu. Natáhne ruku a rozpustile mi pocuchá vlasy, čímž si vyslouží mé zamračení. Chováme se k sobě prostě jako sourozenci, jen vynecháváme otravné oslovení a drsné hádky.
"Tyrenová, kde ses to zase válela?" káravě točí hlavou.
"Co bych toho nevyužila Solecký. Sprcha zadarmo." řeknu a bradou ukazuju na ubrečené a usněžené počasí. Příjmením se oslovujeme často.
Přiloží si dlaň na čelo a hlasem, kterým rodiče hořekují nad svými nezvedenými dětmi, prohlásí. "Co jsem to vychoval za dítě..."
Zasměji se, ale v tu chvíli už musím věnovat pozornost učitelce Perákové. Vysvětluje úkoly mladší kategorii a později se přesune ke starším žákům, kteří mají do února vypracovat absolventské práce k ukončení studia. Mezi ně patřím i já s Alexem a zdaleka nejsou naše práce nejhorší. Dokonce bych řekla, že patříme mezi nejlepší malíře ve skupině.
Každý z nás si měl na začátku roku vybrát téma, na něž by dané práce zpracoval. Moje téma bylo Přátelství a chtěla jsem nakreslit obraz, který by dokazoval, že kamarádství mezi klukem a holkou existuje. Alex si vybral Nicotu a z jeho pohledu šlo hlavně o abstraktní díla.
"Něco nového?" chtěl vědět poté, co učitelka odplula do svého kabinetu a nechala žáky v klidu pracovat.
"Beth si zlomila nohu." oznámím kuse s rozverným úsměvem. Alex se tiše zachechtá.
"Co ta holka zase prováděla?"
"Pokoušela se naučit náročné akrobacie na bruslích."
Kamarád zavrtí hlavou, ale není s přísunem novinek zcela zpokojený. "A dál?"
Zase mě prokoukl. Uvědomím si, že poznal, že mě něco trápí a tak nemá cenu něci zatajovat. Musím s pravdou ven.
"Volala matka."
"A?"
Štvou mě ty jeho krátké otázky.
"Zrušila jsem ten výlet do Francie. Nemohla jsem tátu nechat samotného." Sklesle se na něj podívám. "Myslíš, že jsem udělala dobře?"
Chvíli převaluje situaci v hlavě a pak vážně pokývá hlavou.
Jsem ráda, že mě podpoří alespoň on a vděčně se na něj usměji. Pak už v tichosti pracujeme na svých obrazech a občas prohodíme pár a slov.
"Mám takový pocit, že Beth potřebuje lekci bruslení." dělá si z kamarádky srandu.
"Víš co by ti řekla ona? Že lekci potřebují její brusle."
Oba se zasmějeme a já jsem ráda za tak hodného a naslouchajícího kamaráda. Skoro mě mrzí, že výtvarka po dvou hodinách zkončí, my se rozloučímě a musíme domů. Než se dovleču domů, kozačky se mokrem málem rozpadají a mě mrznou palce u nohou. Prsty mám prokřehlé, nadávám, že jsem si nevzala rukavice. Moje hořekování přeruší hluboký hlas mého otce.
"Já ti to říkal. A to bylo výmluv, že na tebe nikdy nebude taková zima, aby sis napomáhala cizím teplem, než svým tělesným." Hlas odříkává doslova a do písmene má raní slova.
Otočím se a spatřím tátu. Dříve vysoký a robustní muž se změnil v křehkého muže na vozíčku s nakřáplým zdravím. Jen málokdo by věřil, že tento člověk se zamlada věnoval sportovní gymnastice a fotbalu. Nemoci hold dělají divy.
Protočím oči a zaženu tátu do kuchyně, jelikož ode dveří táhne studený vzduch. Čeká mě další náročný večer.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nanashi Nanashi | E-mail | Web | 29. února 2012 v 16:58 | Reagovat

Úžasný, nemůžu se dočkat dalšího dílu.

2 Jannie Jannie | Web | 29. února 2012 v 17:35 | Reagovat

[1]: Díky :) Myslím,že Ella napíše brzy:DD

3 Ella Ella | 1. března 2012 v 19:21 | Reagovat

supéér, budu taky něco muset sepsat :D

4 Jannie Jannie | Web | 1. března 2012 v 19:22 | Reagovat

[3]: No to bys opravdu měla :DDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama