Zůstanu, navždy - 10.kapitola

23. února 2012 v 10:45 | Jannie |  Zůstanu, navždy

Právě píšu od zlaté Dájušky, která mě přinutila napsat další kapitolu. Na(ne)štěstí jsem se do psaní natolik zažrala, že je to nejspíš nejdelší kapitola z celé povídky. No nic užijte si ji :))




Ředitelova svatyně se nacházela v tom nejvyšším patře úplně na konci chodby. Cesta proběhla v klidu a tiše, ani jeden z nich nic neříkal. Jakmile Ema zaklepala, ozvalo se z ředitelny rychlé "Dále." a ona společně s Davidem vstoupila. Ředitel jim věnoval lehký úsměv a pokynul jim, ať se posadí.
Jak dívka předpokládala, vyptával se. Chtěl vědět vše ohledně Davidova zranění i jeho zachránkyně. "Je to obdivuhodná dívka." sděloval Davidovi a přívětivě se usmíval. Ema však v jeho pochvalách žádné potěšení neshledávala, stydlivě se červenala a rozpačitě si mnula ruce. Cítila na sobě Davidův pohled, který ji pálil už na dost horké tváři.
"Na konci roku vám osobně udělím velkou pochvalu, slečno." přislíbil nakonec a s úsměvem je propustil. Dvojice se ploužila do třídy. Ema celou dobu přemýšlela o své situaci a byla natolik soustředěná na tok svých myšlenek, že si nevšimla Davidovi teplé dlaně, která se natahovala po té její. Ulekla se proto, když ucítila neznámé teplo a tupě civěla na spojené dlaně.
"Vypadala jsi tak smutně." vysvětlil jí s neproniknutelným výrazem a dívka jen bezmocně zavrtěla hlavou. Neměla však dost odvahy jeho dlaň odstrčit.
Dál šli mlčky, ale David nevěděl, co se odehrává v Emině nitru. Tváře jí hořely studem, dlaň pálila a v žilách vřela horká krev. Jak něco takového může způsobit jeden "nevinný" lidský dotek?
"Třeseš se." Konstatoval suše a upřeně ji sledoval. Ema zvedla hlavu a chabě mu pohled opětovala.
"O co ti jde?" odvážila se zeptat.
"Já nevím. Zachránila jsi mě, takže bych měl předpokládat, že budeš alespoň trochu ráda. Ale já to nepředpokládám a ani ty nevypadáš nějak šťastně." Odpověděl tajemně.
"A ty se divíš?" zeptala se možná trochu víc trpce, než měla v plánu.
"Ne."
Jeho hlas nezněl ani trochu uraženě a to ji popudilo. Jak bezvadně uměl skrývat emoce! Jak dobře se uměl skrýt za tajuplnou mlhu, která ho obklopovala a nepustit nikoho dovnitř. Bylo nemožné jej prokouknout dopředu. Nebylo možné předpovědět jeho reakci.
"Jak to děláš?"neudržela se.
"Jak dělám co?"
"Skrýváš pravé pocity. Copak ty nejsi nervózní z toho, že jsi málem umřel?"
Když odpovídal, v jeho očích se na okamžik objevila špetka starosti. "Věřím, že toho lumpa dopadnou. Ale víc jak o sebe…mám strach o tvoji duši."
"Cože? P-proč."
Zastavil se a jeho pohled byl k nesnesení. Může se někdo dívat tak upřeně, až tomu druhému způsobí fyzickou újmu? Jestli to doteď nikdo nedokázal, David byl jistě prvním kandidátem. Otočil se k ní a pevně sevřel její ručku mezi svými obřími dlaněmi.
"Protože ty jsi tak zranitelná. Zažila jsi mnohem větší hrůzu než já."
"Vždyť jsem ti jenom zachránila život…"řekla malátně.
"Jenom…" zasmál se a zavrtěl hlavou. "Nemyslíš, že jsi příliš skromná? Nepožaduješ nic za záchranu života jednoho mizery?"
Ema schválně ignorovala zmínku o mizerovi, i když nechápala, proč se tak David nazývá. Místo toho se mu vykroutila a pokračovala dál směrem ke třídě. V mžiku ji dohnal.
"Odpověz." Vyzval ji naléhavě, jako by doufal, že uslyší něco mimořádného.
"Ty už jsi mi poděkoval." hlesla.
"Ale jen tak, jak jsem si myslel, že budeš chtít. Ale teď se tě ptám…nechceš něco víc na oplátku?"
"Děláš mi tady návrhy?" rozzuřila se a mračila se jako sto čertů. Neřád jeden, opravdu byl mizera.
"Ne." Pousmál se. "Jen doufám."
Ema nechápala, kam tím míří, ale raději se rozhodla to dál nerozebírat.
"Tento rozhovor skončil." Řekla rázně a pokračovala dál v cestě. David ji už nedobíhal.
Další dva týdny se Ema snažila Davida okatě ignorovat. Věnovala mu ještě menší pozornost, ne když byli obyčejní spolužáci a doufala, že se situace spraví. Jenže bylo to akorát horší. V hodinách se musela držet, aby po něm alespoň jednou nehodila pohledem. Jindy měla zase pocit, že mu musí něco naléhavého sdělit a užuž se za ním chtěla rozběhnout, když se ozval rozum a její nápady rázně zatrhl. Její hormony se bouřily, kdykoliv se ten paličák objevil v dohledu a to ji ještě víc popuzovalo. Zkrátka jejich život byl spojený neviditelným poutem, které počínaje u Davidova zranění končilo v nedohlednu. Ema se ho snažila přetnout, ale kolik jí ještě zbývalo sil?
Oproti tomu David se jí snažil co nejvíce věnovat. Na chodbách chodil blízko ní a sledoval ji tím svým rentgenovým pohledem, až se jí z toho dělal knedlík v hrdle. O přestávkách se na ni neustále obracel s nějakými prosbami a ona odolávala jen stěží. Musel asi chtě nechtě přiznat, že ji přitahuje. Co však tu nebezpečnou a živočišnou přitažlivost způsobilo, bylo záhadou a Ema po tom ani bádat nechtěla. Přála si mít klid a pokoj. Ale nebylo jí této výhody dopřáno. David si dál vedl svou, pronásledoval ji svými pohledy, které se místy měnily až v nestoudné a neustále ji vyhledával. Nesnášela ho za to.
Jednoho odpoledne se třída 3c převlékala po vyučování v šatně. Většina žáků už odešla a v šatně zůstala jen Ema, Lucka, Tomáš a v pozadí také David. Lucka s Tomášem se právě chystali na romantickou vycházku po parku a pak chtěli zamířit k řece. Lucka barvitě přemlouvala Emu, aby šla s nimi a zpříjemnila si zimní den.
Ema váhala. Nechtěla dělat kamarádce křena, zvlášť když se jí vztah s Tomášem tak dařil a odmítala být pátým kolem u vozu. Na druhou stranu si uvědomovala, že s Luckou již dlouhou dobu nic nepodnikla, takže by bylo fajn chvíli s ní pobýt a popovídat si, i za přítomnosti Tomáše.
"Pojď, bude to fajn…"lákala ji Lucka.
"No já nevím…"ošívala se, ale pak si za Lucčinými zády všimla Davida. Seděl na lavičce u své skříňky oblečený do bundy a poněkud podezřele dlouho si zavazoval tkaničky u bot. Ema by vsadila krk, že jen natahoval uši, aby slyšel každé jejich slovo a jen vyčkával, až zůstane sama. Jenže ona s ním o samotě zůstat nechtěla. Ani teď, ani jindy.
"Tak dobře." Kývla okamžitě a David ji okamžitě propálil pohledem. Určitě věděl…
Trojice se tedy vydala na procházku společně. Tomáš se ukázal jako ohleduplný společník, Lucku vzal za ruku a aby Ema nešla potupně vzadu, nabídl jí rámě jako opravdový gentleman. Ema se jen smála, ale když viděla Lucčin pobízivý a ničím nezkalený veselý výraz, přijala tedy jeho nabídku. Vlastně se k ní choval jako k sestře. Dokázal vytušit, na co se ptát může a na co ne a pak se jen jednoduše ptal. Ema už pochopila, co je na něm tak výjimečného. Opravdu dokázal lidi pochopit a nikoho moc neřešil.
"Myslíš, že kdybys vzala všem lidem šarm a krásu, přestali by se pářit?" ptal se zrovna Tomáš a vyčkával na odpověď od obou dívek. "Podle mě na vzhledu příliš nezaleží, ale spousta lidí to bere jako rozdělení do skupin. Průměr, krásný, nádherný…"
"Nevím. Určitě by to pro některé bylo méně příjemné." Řekla Ema.
"Mě na vzhledu nezáleží. Záleží na vnitřní kráse. A ty jsi ze všech nejkrásnější." Zašvitořila Lucka a vysloužila si tak od Tomáše široký úsměv.
"I ty." Špitl a políbil ji. Potom se narovnal a rozhlédl se. "Kudy teď? Přes park?"
Jakmile to Ema uslyšela, vyděsila se.
"Co? Přes park ne…" odporovala.
Lucka se kousla do rtu a její tvář se stáhla obavami. Přitočila se k Emě a pevně jí stiskla paži.
"Je to ještě…moc živé?" otázala se opatrně. Ema pouze přikývla a zůstala stát.
"No, potom nezbývá nic jiného, než jít jinudy." Pravil odlehčeně Tomáš a zatáhl obě dívky jiným směrem. Když došli k řece, chvíli stáli u mostu a prohlíželi sinavé vlnky jaks e honí po hladině. Pak se Lucka nabídla, že půjde všem koupit horkou čokoládu ze stánku opodál a nechala je samotné. Ema ji podezřívala, že má něco za lubem, jelikož její šibalský úsměv věnovaný Tomášovi se nedal přehlédnout. Jakmile se vzdálila, přistoupil Tomáš blíž k ní. Tvářil se jako bratr, který káže svojí mladší sestřičce.
"Emo. Lucka se mi svěřila, že máš nějaké problémy…s Davidem. Moc o tom nevím, ale možná bych ti mohl pomoct. Alespoň ona v to věří."
Emu to ani nepřekvapovalo a pouze se na Tomáše mračila. Následně mu stručně vyložila vše, při čem se nečervenala jako rak. Což byl hodně obtížný úkol.
Tomáš se nad tím na okamžik zamyslel.
"Takže…Ty si myslíš, že vás to přepadení natolik sblížilo, že by mohl…"
"Nevím."
"Ty k němu něco cítíš?"
Ema se zhluboka nadechla.
"Řeknu ti to tak. Co kdyby Lucka byla jen spolužačka a ty bys jí jednoho dne za drastických okolností zachránil život? Od té doby bys žil v přesvědčení, že Lucce bije srdce jen díky tobě, že jen díky tobě dýchá. Byla by ti natolik vděčná, že by se ti chtěla nějak odvděčit. Ale ty bys nevěděl, jam to myslí a kdyby se tak chovala pořád, byl bys zmatený. Chtěl by ses zbavit toho pouta, nechtěl bys být takhle spřízněný s osobou, kterou skoro neznáš. Ale ona by se tak chovala stále a ty bys začal mít podezření, že jí jde možná o něco víc. Přál by sis být s ní anebo být raději v pozadí?"
Slova se z ní vyhrnuly tak rychle, že se nestihla zarazit. Měla potřebu se někomu svěřit a jakmile se zeptal, nemohla se udržet. Ta potřeba celý týden rostla a teď už ji nedokázalo nic zastavit. Ema si položila ruku na ústa, ale již bylo pozdě. Tomáš si ta slova přebral a pak se na ni zkoumavě zadíval. Pak vyřkl svůj ortel s jemným úsměvem na tváři.
"Emo. Myslím, že vás dva k sobě netáhne nějaké pouto ze zranění. Vy jste se prostě zabouchli."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 London Eye London Eye | Web | 23. února 2012 v 10:54 | Reagovat

Dovolujeme si Vám tímto komentářem pozvat do nové RPG s neokoukaným námětem. Prosím, neberte tento komentář jako reklamu, ale spíše jako nabídku nového dobrodružství.

Nacházíme se v moderním Londýně . Nic není ale na první pohled tak jak se zdá. Poklidný Londýn se stává útočištěm dealerů, mafiánů, ale hlavně démonů. Schyluje se k válce. Už víte na které straně budete stát?

Více na našich stránkách.
Těšíme se na Vás.
Pekelný tým.

2 jannie-povidky jannie-povidky | 23. února 2012 v 10:55 | Reagovat

Super. Ale jestli to znamená, že budeš dávat tak dlouhou kapitolu jednou do měsíce... Opovaž se! :D

3 Huyana Huyana | Web | 23. února 2012 v 18:18 | Reagovat

Juhúúú...konečne kapitola. :-) :-)
A aj celkom dlhá...zdá sa mi, že to je stále lepšie a lepšie. :D
Tá posledná veta...heh, no proste super. :-D

4 Kulí =) Kulí =) | 25. února 2012 v 9:11 | Reagovat

Úžasná =)) Dlouhá, zajímavá. Těším s ena další díl =)) DOufám že bude co nejdřív =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama