Kopretina- 12. kapitola

17. července 2012 v 15:00 | Ella |  Kopretina


Tak a je to tady'! Poslední kapitola KOPRETINY. Konečně jsem tam zakomponovala kopretiny :D Konec je trochu dramatický, tak doufám že vás nerozbrečím (ironie). Hezké poslední počtení. Zdraví vás REBELKA NINA.





,,Tak co? Kam dnes vyrazíme?" políbil mě na krk Matěj. Po sobotní noci k němu cítím víc, než jen sympatii. Večer mě pak po zábavě doprovodil domů až ve dvě v noci.
,,Dneska? Já bych si šla třeba zaplavat?" navrhnu.
,, Co třeba vyzkoušet místní rybník? Je sice trochu dál, ale nevadí. Stejně se potřebuji smočit." souhlasí s mým nápadem a zvedá se.
,, Kam jdeš?" nakrabatím čelo. Před půl hodinou přišel a už zase odchází.
,, Babička potřebuje pomoct. Ale stavím se pro tebe po obědě."
,, Pořád někam utíkáš. To se mi vůbec nelíbí." vzdychnu a obejmu ho.
,, Ale prosimtě." zasměje se. ,, Kam bych utíkal? A ještě před tebou? Před tebou nikdy!" poslední větu zašeptá a vezme mne do náruče.
,, Co blbneš?" směji se. Posadí mě na stůl a já obtočím nohy kolem jeho boků.
,, Blbnu. Protože když jsem s tebou..." nedokončí, protože mne políbí. Nevím jak dlouho se líbáme, protože mi v tu chvíli příjde, že nad časem vyhráváme. Nakonec ale jen tiše odejde.

,,Je to ledové!" směje se Matěj. ,, Ale osvěží to!" Cáká kolem sebe a vyhrožuje mi, že mě namočí, jestli neskočím okamžitě do vody.
,, Nepůjdu! Nechci se osvěžit, je mi dobře i tak." vyplazuju na něho jazyk. Nakonec vyleze z vody a vezme mě do náruče, a tak jak jsem v šatech, mě hodí do té ledové vody.
,, Ty nejsi normální." směju se a otírám si oči.
,, Nejsem." zařve a skočí za mnou do vody. Rácháme v tom ledu asi hodinu, nakonec vylezeme a povídáme si.


Jen jak vidím modré auto, zbystřím. Máma. Nejistě dokráčím k domu tety. Přiblížím se nenápadně k oknu a podívám se. Obývací pokoj je prádzný. Otevřu tedy hlavní dveře a vejdu na malý dvorek. Vydám se směrem nahoru na zahradu. Projdu kulničkou a výjdu na vzduch. U stolku sedí máma s Oskarem a tetou. Panebože. To jsem to moc nevychytala. Oskar na mě vyčítavě pohlídne.
,, Ahoj." řeknu rázně a plácnu sebou do houpací sítě, která je uvázaná na stromě, pod kterým je posezení.
,, Nazdar lady." pozdraví mě Oskar ironicky a napije se černé kávy.
,, Co tu chcete?" zeptám se vyčítavě. Oskar se uvolněně zasměje a opře se pohodlně o lavičku. Máma má nohu přes nohu a má na sobě společenskou sukni a kabátek s třičtvrtečním rukávem. Asi jela rovnou z práce.
,, Co tu chceme, mladá slečno? Tak já ti to povím! Odjedeš si a sotva nám řekneš dvě věty. Ani pořádně nevíme, jestli tady jsi." odpoví mi máma. Díva se na mě jako na malého parchanta, který začal brát heroin a zabil svého vlastního otce.
,, Mami." zasyčím. ,, Říkala jsem ti, že co dělám. nebo kam jezdím je moje věc." připomenu jí, jako malému dítěti. Vlatně celý tento rozhovor je jako hádka dvou děcek.
,, Nino, nebudeš otravovat tetu." zahraje to na jinou stranu.
,, Proč otravovat? Je tu sotva týden." připomene teta a tím mamce moc nepomůže.
,, A co Sandra? Ta tě nezajímá?" připomene mi problém číslo jedna.
,, Sandra ta je mi volná! Proč s ní vlastně začínáš? To že ovládá tebe a všechny ostatní, neznamená, že já jí fandím!" poslední slovo vykřiknu ironicky. Máma se na mě nevěřícně podívá a zakroutí hlavou.
,, Okamžitě si sbal všechny věci! Jedeš domů!" rozkřikne se.
,, Nebudu..." chci ještě něco namítnout jenže matka mi skočí do řeči.
,, A žádné ale nebo nebudu! Nechci tady poslouchat ty tvoje řeči jak jsi dospělá a můžeš si dělat co chceš!! Jestli budeš žít s námi, tak budeš dělat to co řekneme my! Sandra je jednou v naší rodině a tebe nezajímá? To tě ještě zajímat bude, protože je v nemocnici a narodila se jí holčička!!"
Vyvalím oči a otevřu pusu. V tom momentě musím vypadat opravdu zajímavě.
,, Běž balit." poručí mi máma a já ji s radostí poslechnu. Nechci tady zůstavat s těmi lidmi. Cizími lidmi.
Za dvacet minut jsme sbalená a nasedám do auta. Mamka se rozloučí s tetou a Oskar s někým telefonuje. Nakonec Oskar nastartuje a vyjedeme. Na malém náměstí, kterým projíždíme, potkáme Matěje a kopretinou v ruce. Prohlíží si auto a pak v něm spatří mě. Do očí se mi vrhnou slzy. Šel pro mě, protože mě pozval na menší koncert, na který jsem byla jediná pozvaná. Chvíli mlčím a přemýšlím. Po tváři mi tečou horké slzy. Co když ho už nikdy nepotkám?
,, A jak... jak se to jmenuje?" zeptám se nakonec koktavě. Nedákážu vyslovit slovo miminko. ,, Myslím to děcko." posmrknu. Máma na mě pohlédne přes zpětné zrcátko. Teď z něho budou všichni udělaní.
,, Nina." řekne nakonec Oskar.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jannie Jannie | Web | 17. července 2012 v 17:01 | Reagovat

Hmm:D Čeká tě malá kritika, moje milá. Za prvé, jak si představuješ tak rychlý konec jako??!! Za druhé, od Nini bych čekala větší průbojnost, jestliže ji chtějí odvést z místa, kde potkala Matěje! Sakra! :D A měla se s ním alespoň rozloučit, vyměnit čísla, nebo tak něco. Štveš mě:DD já chci dalšííííííí

2 Jíťák Jíťák | Web | 17. července 2012 v 20:34 | Reagovat

KRÁSNÉ. Trochu romantiky neuškodí. :) Vážně.

3 Ella Ella | 18. července 2012 v 10:16 | Reagovat

Děkuji :) Jano, velmi malá kritika:D asi napíšu ještě jednu kapitolu:D

4 Belliss Belliss | Web | 8. srpna 2012 v 10:03 | Reagovat

Sice jsem nečetla první, druhou, třetí až jedenáctou kapitolu, (na to jsem moc líná :D), ale tohle je super ;) Jenom tam máj 2 překlepy - místo "s" tam máš "a", a místo "vyjde" tam je "výjde" ;) Jinak super! ;D

5 Zuzka Zuzka | 9. srpna 2012 v 14:13 | Reagovat

AHOJ:) JE T KRÁSNÁ FOTKA
A NECHCEŠ SI  SEMNOU PS OZVI SE DĚKUJI

6 Es. Es. | Web | 26. srpna 2012 v 15:59 | Reagovat

pěkná povídka, ale ten konec je jako zákon schválnosti ne :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama