Dokonalá- 1.kapitola

13. srpna 2012 v 12:46 | Ella |  Dokonalá


Tak je to tu! První kapitola povídky DOKONALÁ. Konečně spatřila svět, a já doufám, že první kapitola, a vůbec celá povídka se vám bude hodně líbit, budete ji rádi číst a budete ke každé kapitole psát svůj vlastní názor. Máme svobodu vlastního názoru, tak se za něj nestyďte a buďte za něj hrdí! Krásné počtení vám přeje Ella.


,,Ellie" řekl pomalu Joseph a každé písmenko a hlásku si vychutnával. ,,Naše další oběť. Nikol ty nás jednou přivedeš do maléru." zasmál se povýšeně. Dívka, kterou partička upírů sledovala, vyhlédla z okna autobusu a zmateně zamrkala. Cítila že ji někdo pozoruje. Rozhlédla se po autobuse, ale všichni byli zabraní do novin, knih nebo měli v uších sluchátka a nevnímali svět, natož aby je zajímala malá blondýnka, krčící se na sedadle.
,, Krásná Ellie. Milá Ellie. Hodná Ellie." vymýšlel pro ni přívlastky Joseph. Na chvíli se odmlčel. ,, Sexy Ellie." řekl nakonec a zasmál se svému nápadu. Joseph byl vždycky zahledění jen do sebe, dělal to co vyhovovalo jemu, a na ostatní nehleděl.
,, Co s ní uděláme?" zeptal se Daniel tiše. Joseph se pousmál a zvídavě si Ellie prohlížel, vypadala docela zajímavě, pro upíra přímo k nakousnutí. Hrála si se svými vlasy a poslouchala Nickelback.
,, Původní dal jasný rozkaz. Zabít nebo přeměnit. Fin, Toby, Marshal a Leonard ji budou sledovat." rozkázal poslům. ,, A po tobě Danieli chci, aby si tě všimla, ty jsi ji musíš omotat hezky kolem prstu a musíš ji zaujmout. To zvládneš, na to si velký fešák." dal mu herdu do zad.
Dívka vysedla na konečné zastávce, začala si foukat na prsty, protože neměla rukavice a venku byl mráz. Prošla podchodem a zamířila do parku. Daniel ji předběhl a usadil se na lavičku, kudy měla Ellie podle jeho předpokladu, procházet. A skutečně. Když procházela, Daniel se na ni roztomile usmál. Ellie to nevydržela, a i když se dnes zařekla, že se na nikoho nebude usmívat, Danielovi úsměv zdvořile oplatila. Všimla si totiž jeho krásných modrých očí, které zářili radostí, jako malému dítěti u vánočního stromečku a černých vlasů, které měl ledabyle rozcuchané. Měl krásný simetrický obličej, který nezdobila ani jedna vráska, a když se usmál, tak odhalil své perfektně rovné, bílé zuby.
V knihovně se přebírala knihami. Žádná ji nezaujala, všechny byly zamilované, stejně jako její kamarádky. Nakonec jí pod ruku přišla kniha s názvem OBYČEJNÝ UPÍR. Usadila se tedy do měkkého křesla a začetla se. Asi po dvacetiminutách se zvedla a vrátila knihu do příslušné poličky. Nebyla tak dobrá, aby si jí vybrala. Když vycházela z uličky knih, srazila se s vysokým mužem. Zvedla k němu hlavu. Byl to on. Usmál se na ni svým charismatickým úsměvem a ji náhle opustila špatná nálada, která ji doprovázela už od rána. Chvíli se na něj dívala a pak se probrala a uvědomila si, jak na něj hrozně musí civět. ,,Ou,promiń" vydala ze sebe koktavě. Začal se smát a přeměřil si ji.
,,Za co se omlouváš?" mrkl na ni. ,,Za to, že jsme se potkali? Já jsem rád, že jsme se potali, teda nevím jak ty..." odmčel se a díval se na ni zkoumavým pohledem. Připadala si jako pod mikroskopem, jako nějaký preparát, který je pro vědce novým.
,,Jmenuji se Ellie." usmála se na něho, jak nejkrásněji uměla.
,,Já jsem Daniel."
,,Nechceš zajít třeba na kávu?" navrhla mu.
Joseph by ho pochválil. Dokázal se s ní seznámit. A když nad tím tak přemýšlel, byla pěkná, jako panenka, se kterou si hrávala jeho mladší sestra Noemi. Blonďaté vlasy se jí točili do roztomilých vln, šedé oči byly plné energie, měla narůžovělou pleť, byla menšího vzrůstu a měla hezké tvarované rty.
Sedli si naproti sobě ke stolu, který byl u velké prosklené stěny, takže viděli všechny lidi, kteří se ponořili do nákupního šílenství.
,, Co tě baví číst?" zeptal se se zájmem.
,,No nejsem na romantické knížky, baví mě spíše horory a dobrodružství. A ty rád čteš?"
,, No, ani ne." přiznal se se smíchem. ,, Spíše sportuji. Hraji fotbal, florbal a basket."
,, Sportovec." zasmála se Ellie. ,, Můj brácha Tonny byl hokejista." při představě svého bratra se zarazila.
,, Dobrý hokejista?" zeptal se a upil ze šálku kávy. I když pil, díval se na ni a pozoroval ji.
,, Byl moc dobrý." připustila váhavě. ,, Ale už je rok pohřešovaný." vydechne.
,, To je mi moc líto." vzdychl a vzal ji za ruku. ,, Někdo se ztratit musí, aby se objevil ten druhý." zarecitoval.
Vzdychla a podívala se mu do očí. Pořád ji držel za ruku.
,, Když mi bylo šest, moje máma měla autonehodu, byla to pro mě rána, protože jsem byl na ní fixovaný. Tátu jsem neměl, nikdy jsem ho nepoznal." přiznal a promnul si rty. Nakonec pustil její ruku a odvrátil od ní pohled. Začalo pršet.
,, Miluju déšť a bouřku." pousmála se. ,, Ráda stojím venku, cítím jak kapičky děště dopadají na moji kůži a já přijímám tu energii, který proudí vzdychem všude kolem mě." upila další lok z hrnečku s horkou čokoládou.
Seděli ještě další hodinu v kavárně, povídali si a dívali se z okna na řádící bouřku. Oba dva byli fascinováni souhrou blesků, hromů a deště. Skvěle si rozuměli. Ona se cítila konečně šťastná, že zná někoho kdo ji neodsuzuje předem. Daniel někomu poprvé řekl, co se vlastně stalo, protože nikdo z upírů o jeho původu, nebo minolosti nic nevěděl. On zaujmul ji. Ona zase jeho.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jannie Jannie | Web | 13. srpna 2012 v 13:33 | Reagovat

Až na některé pravopisné chyby a překlepy moc hezká povídka. :)) Jen jsem se v tom trochu ztrácela :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama