Zůstanu, navždy - 13.kapitola

7. srpna 2012 v 15:13 | Jannie |  Zůstanu, navždy

No, po nějaké době opět další kapitola. Vím, že to nikdo nečte, ale dokončím to i tak. Trošku kratší, ale čekejte, že budu přidávat častěji.




V několika dalších dnech si Ema připadala jako nejopuštěnější člověk na zeměkouli. Lucka s ní nemluvila, jen občas k ní vyslala zamračneý pohled, Tomáš si jí příliš nevšímal, místy ji sledoval s lítostí v očích a David se celý týden neukázal ve škole.

Když se přece jen objevil, vypadal bledě a určitě shodil nějaké to kilo. Téměř nemluvil a jakmile se posadil, nepřestával zírat do jednoho místa na umazané tabuli.

Ema seděla v lavici sama. Jakmile ten den přišla ze záchodů, Lucka již byla nastěhovaná u Tomáše a David fuč. Připadala si ukřivděná a zavržená, ale v koutku duše cítila, že za všechno si může sama. Vina přicházela postupně, avšak nakonec ji obklopila úplně a ona se studem zdráhala zvednou zrak.

Rodiče i sestra si její proměny všimli, ale Ema se vymluvila na ženské problémy, sestřinu zvědavost, co to znamená, ukončila tvrdým pohledem a dál to neřešila.

Takže, když si to o samotě ve svém pokoji shrnula, neměla nikoho, komu by se svěřila o tom, co provedla.

Litovala toho? Nesmírně. Chtěla ta slova vzít zpět. Ale cožpak to šlo?

Asi týden po celé události, kdy už zoufalstvím málem nevěděla, co dělat, přišla po vyučování do šatny a na lavičce nalezla Davida. Seděl tam s hlavou ve dlaních a neklidně poklepával nohou. Ema se na poslední chvíli pokusila vyplížit ven a počkat až odejde, ale pozdě. David zvedl hlavu.

Jeho pohled byl směsicí překvapení a zlosti. Znechuceně si ji změřil.

"Co je?" vyštěkl, když na něj zírala příliš dlouho bez jediného slova. Ema se uraženě zamračila.

"Úterý!" odsekla, posadila se na lavičku dobrý kus od něj a začala si obouvat boty. Pak si oblékla bundu. Venku řádil vichr a místy se objevil i chomáč vloček. Když se napřímila, aby si vzala batoh, shledala, že na ni upřeně civí. Sledoval ji celou dobu.

"Co je?"

"Úterý." uchechtl se, avšak nespouštěl z ní zrak. Dívce to bylo nanejvýš nepříjemné. Popuzeně vydechla. Posadila se znovu na lavičku a opřela se hlavou o stěnu za sebou. Nervózně si mnula ruce.

"Omlouvám se." hlesla po chvilce, kdy ticho přebíjel jen vichr za okny.

"Za co?" slyšela napravo od sebe.

"Za to, co jsem řekla. Ani nevíš, jak moc mě to mrzí."

"Dobře. Omluva se přijímá. Ale neodpouštím ti."

"Cože?" Otočila se a překvapeně na něj pohlédla. Tvářil se tvrdě a nepřístupně. Pak se zvedl, ve své ohromné výšce se nad ní tyčil jako hora a ona se ho začala bát. Tím hůř, že se chmuřil.

"Řekla jsi, že bys to chtěla vrátit. Řekla jsi, že bys to znovu neudělala. To je, jako bys prohlásila, že by ti byla milejší moje smrt. To jedna omluva nespraví."

Oblékl si bundu, hodil na záda batoh a s kyselým "Měj se." odešel. Ema za ní smutně hleděla a nakonec se neubránila slzám.

Co by měla udělat, aby jí odpustil? Tak moc se za ta slova styděla. Kéž by to šlo všechno vrátit.

Na to jsi měla myslet dřív, holčičko, ozvala se druhá část jejího já. A měla pravdu.

Možná, že už jí nikdy neodpustí. Ani by se mu nedivila.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jíťák Jíťák | Web | 7. srpna 2012 v 16:01 | Reagovat

Musela bych si přečíst předchozí díly abych věděla o co jde.
Já bych řekla že ty "prsteny" jsou na té kabelce.. ;)

2 Ells Ells | Web | 7. srpna 2012 v 16:21 | Reagovat

:D Souhlasím, ty obálky jsou už samy o sobě dost lákavé. :)

3 † Chris Eternity † † Chris Eternity † | Web | 7. srpna 2012 v 19:31 | Reagovat

Trafila si (:

4 Liss Liss | Web | 7. srpna 2012 v 22:26 | Reagovat

Hlásím se, že já teda budu číst dál! Tahle povídka je vážně super, je to obyčejná lovestory a přitom obyčejná není. Myslím, že je to určitě slibná práce a rozhodně si na konec počkám.

5 Jannie Jannie | Web | 7. srpna 2012 v 22:39 | Reagovat

[4]: Děkuju, moc mě to těší. Alespon někdo se o to zajíma :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama