Zůstanu, navždy - 20.kapitola

13. srpna 2012 v 20:59 | Jannie |  Zůstanu, navždy

A je to tady. Poslední kapitola. Jediné, co vám k tomu řeknu je, že tady se stane zásadní zvrat. Kdo si chce tedy u této povídky zachovat šťastný konec, ať tuto kapitolu raději nečte. Dlouho jsem se rozhodovala, zda to mám ukončit takhle. Ale nakonec jsem tomu dala přednost. Snad mi to odpustíte :))





Ema se ráno urputně vyhýbala matčiným a otcovým pohledům. Na každém kroku viděla své odhalení. Jakoukoliv poznámku, již vytrousili z úst, považovala za dobře zaobalené obvinění. Nesnášela takové situace viny. Protože viník se dřív nebo později odhalí. Přemítala si v hlavě, zda zlikvidovala všechny důkazy.

Jakmile vstala, a šlo o opravdu bídné a pomalé vstávání, jelikož ji bolel každičký milimetr čtvereční těla, pěčlivě si ustlala. Nato zavřela okno, oblékla se a pokoušela se nahodit výraz znuděnosti. Potom vyplýtvala téměř celou svoji voňavku, protože ve vzduchu se vznášelo silné mužské aroma. Potom pokoj přejížděla pohledem a shledala ho naprosto nevinným. Ano, tento pokoj jistě patřil nevinné dívce.

Spokojeně vyšla ven a věnovala se ranní hygieně. U snídaně nastalo hotové peklo. Každou chvíli čekala, kdy Eliška začně s dalšími poznámkami ohledně válenice, protože toto téma ji poslední dobou zajímalo víc, než kdy jindy. Nic převratného se naštěstí nestalo a ona si oddechla, když stála přede dveřmi a nasazovala si teplé rukavice. Jarní mraziky byly vždycky nepříjemné.

Cestou do školy se rozhodovala, zda má o svém malém nočním dobrodružství říct Lucce. Byla nadšená a ráda by jí to řekla, avšak netušila, jestli by to Davidovi vadilo. Dřív nebo později to na ní kamarádka stejně pozná.

O . o . O


Sotva se David vyškrábal do svého okna, které bylo o něco výš než to Emino, zabalil se do přikrývky a švihl sebou na lůžko, otevřely se dveře dokořán a ženský hlas zapištěl.

"Vstávej!"

V duchu nadával, jak strašně moc nesnáší ten matčin příšerný ječák, ale byl rád, že to stihl. Co by se tak stalo, kdyby sem přišla a on byl ještě někde venku? Úlevně si oddychl a naoko naštvaně bručel, proč ho budí. Vrtěl se a kňučel, jako to dělávají všichni puberťáci, když je chce nějaká neovladatelná síla vytáhnou z dobře prohřátého pelíšku.

"Dělej, musím do práce." poručila matka znovu a zatřásla s ním. Potom uslyšel jak syčí něco o otevřeném okně v takovém mrazu a odcházela mu udělat snídani. Jakmile se za ní zavřely dveře, vyskočil z postele, protože mu tam už začínalo být pořádné horko. Zavřel okno a dělal, jako že se obléká. Potom vzal batoh a sklopil víčka, aby působil unaveným dojmem. Pomalu se došoural do kuchyně.

Matka mu uvařila čaj a namazala chleba s medem.

"Dneska příjdu později." oznámila, vzala si kabát a rukavice a odešla. David sebou sekl na židli a zaujatě civěl na lepkavý med rozlévající se po chlebu. V hlavě si přehrával včerejší noc. Nikdy si nemyslel, že by něco takového mohl prožít právě s Emou. Ale stalo se a on byl za to nesmírně vděčný. Nemohl ani popsat ten žár, který cítil, kdykoliv na Emu pomyslel nebo ji viděl. Rozléval se do celého jeho těla a nedal se zastavit.

Chtěl jí být co nejblíž a co nejdříve. Podíval se na hodinky. Když si pospíší, stihne ji ještě na cestě do školy.
Rychle do sebe nalil horký čaj, hodil na sebe mikinu, obul si boty a vyrazil. Šel svižným, hbitým krokem, přešel pár ulic a ocitl se poblíž parku. Prošel stromovitou alejí, ačkoliv jej trochu mrazilo v zádech. Nerad si tudy krátil cestu. Vždycky ho obklopil podivný pocit, že ho někdo sleduje a nezbavil se ho, dokud nevystoupil zpod závoje větví. Na druhé straně parku zabočil doprava a pokračoval rovně.

Celou dobu myslel na to, jak nádherné časy ho teď čekají. Chodí s milovanou dívkou, ve škole není žádné vzrůšo a matka je mnohem snesitelnější, než kdy dřív. Dalších pár měsíců budou ty nejhezčí v jeho životě. Nebo možná let. Celý život. Přál by si, aby to tak bylo. Aby jejich láska vydržela navždy.

S tou myšlenkou zabočil do další ulice. Na druhé straně cesty stála Ema. Okamžitě si ho všimla. Její obličej se rozzářil, svítila jako sluníčko. Její tváře byly zčervenalé mrazem, oči se třpytily. Zamávala na něho a jemu radostí poskočilo srdce.

Pohledem vyhledával přechod, jediná možnost jak se k ní v hustém provozu dostat. Ale ona se rozběhla. A to byla ta největší chyba.



O . o . O


Ema v tu chvíli myslela na jediné. Dostat se k Davidovi a kjeho hřejivému náručí. Už se v duchu viděla, jak se k němu tiskne, cítí teplo jeho těla a zasypává jej polibky. Ta myšlenka ji zastínila zrak a ona bezmyšlenkovitě vběhla na přechod. Aniž by se rozhlédla. Aniž by se ujistila, že smí. V ten okamžik se všechno zpomalilo.

Viděla, jak Davidovi zmrznul úsměv na tváři. Pomalu se změnil v grimasu staženou úlekem a strachem. Odvrátil zrak na něco za ní. Ohlédla se a spatřila kovové monstum, jenž se řítí jejím směrem. Bylo tak blízko. Trhla sebou a zastavila se. Zvedla ruce před sebe. Ale bylo již pozdě.

Slyšela Davida jak volá její jméno. V poslední chvíli obrátila hlavu směrem k němu. Z jeho výrazu jí puklo srdce bolestí. Slyšela něčí strašlivý křik, který se jí zaryl do uší. Pak si uvědomila, že to ječí ona. V tu chvíli ucítila náraz. Ta strašlivá kovová síla ji odmrštila jako hadrovou panenku. Ucítila pálivou bolest v břiše, jak se něco ostrého zabořilo do jejího těla. Trhalo síťoví žil a svalstvo. Pak tvrdě dopadla na zem. V uších jí hučelo a ani nedokázala popsat, kde všude ji něco bolelo.

Zdálo se jí, že tam leží hodiny a nikdo si jí nevšímá. Točila se jí hlava, viděla jen modré nebe, mraky, sníh, který se snášel na její rozbolavělé tělo. Pod rukama ucítila něco horkého. Něco rudého a horkého.

Potom se k ní přiřítil David. Nejdřív nepoznala jeho obličej, byl rozmazaný a nečitelný. Sklonil se nad ní a něco říkal. Neslyšela ho. Jen se na něj usmívala. Zvedla ruku a pohladila ho po tváři. Viděla v jeho očích slzy.

Nato se jí vrátil sluch. Slyšela kolem sebe hukot davu a vlastní šepot jak neustále dokola opakuje Davidovo jméno.

Chtěla se nadechnout, ale pocítila podivný tlak na plicích. Na okamžik zavřela oči.

"Ne, Emo, nespi. Slyšíš mě? Emo!" David na ni křičel a ona ho poslechla. Unaveně otevřela oči. Tak moc se jí chtělo spát.

"Zavolejte někdo sanitku!" zařval na kolem shluklé lidí a ti se urputně začali shánět po telefonu. Potom se obrátil na ni. Oběma rukama ji hladil po tvářích a pokoušel se usmívat. To však kvůli jeho slzám nešlo. Kutálely se mu po tvářích velké jako hrachy. Ema se cítila v bezpečí. Vzdor sněhu, který se na její tělo snášel, cítila teplo.

"Vydrž, zlato. Prosímtě..."

Chtěla mu říct, že to nedokáže. Zesláblou ruku položila na jeho velkou dlaň. Druhou si urputně tiskla k ráně, z níž se valila krev. Citíla tam něco ostrého. Koutkem oka zahlédla kus rezavého plechu. Nejspíš se odštípl z nárazníku toho náklaďáku.

David si sundal mikinu a stejně jako ona před pár měsící jí přitiskl látku na krvácející prohlubeň. Vydechla. Podívala se na něj a v očích ji zaštípalo. Jeho mučednický výraz ji rozplakal.

"Jsem šťastná." zašeptala a pohladila jeho dlaň. Sklonil se k ní a položil jí hlavu na hruď.

"Nenechávej mě tady." vzlykl a stiskl její obličej. "Nenechávej mě tady, Emo. Prosím!"

Pokusila se o úsměv. Na chvilku se jí zatočila hlava. Potom ucítila chlad. První ji zamrazilo v konečcích prstů, avšak chlad se šířil stále dál. Stále blíž k srdci. Cítila, jak unaveně bije. Věděla, že všmeu bude brzy konec.

"Zůstanu. Navždy." hlesla. Potom mu položila zkrvavenou ruku na hruď. "Zůstanu tady."

Políbil ji na rty. Z posledních sil mu polibek opětovala. Potom obrátila zrak vzhůru a dívala se na drobné vločky, jak se snáší k zemi. Padaly jí do tváře a do vlasů, jež byly slepeny krví. Z roztroušených mraků vysvitl paprsek slunce. Svítil ji do očí a ona v něm spatřila celý svůj život. Jak šťastný a plný byl. Pousmála se.

Když se od ní David odtáhl, zjistil, že dívka civí nepřítomně před sebe, na rtech jí hraje poslední úsměv a po tváři stéká jediná zbloudilá slza.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Liss Liss | Web | 13. srpna 2012 v 21:25 | Reagovat

Páááni. teda, musím říct, že mi spadla čelist. Tušila jsem, že se stane něco fakt ošklivého, a když jsem si četla tvůj předslov k téhle kapitole (předslov asi ani neexistuje že?) a vzpomněla si na ten její vracející se sen, bylo mi to jasné. Ale i tak. Ty pocity, které jsi popsala, jsou úžasné! Já si určitě nebudu stěžovat na konec povídky. Jsem ráda, že jsi sebrala odvahu.

2 Jannie Jannie | Web | 14. srpna 2012 v 9:34 | Reagovat

[1]: Můžeš tomu říkat předslov :D Děkuju moc, myslela jsem, že to dosoudíš :D protože špatné konce nemá rád skoro nikdo :) ale moc děkuju, že jsi tu povídku četla, moc mě to těší :))

3 Ella Ella | 14. srpna 2012 v 9:38 | Reagovat

Panebože, panebože :D jsem tak strašně zvědavá, že jsem si to vážně musela přečíst. No jinak, musím uznat, že máš větší literární nadání, dokážeš všechno tak popsat, já jsem prostě vždycky rychle hotová :D ok, beru si z tebe příklad a musím říct, že jsem měla otevřenou pusu a jedna slza mi tekla :D

4 Jannie Jannie | Web | 14. srpna 2012 v 9:58 | Reagovat

[3]: No jo, ta tvoje zvědavost :D každý píše jinak Ello, někdo se vyžívá v detailech, někdo to napíše rychleji, ale všechno má svoje vlastní kouzlo :)) pozdravuj ode mě svoje slzní kanálky a řekni jim, že mě to vážně mrzí :D:D

5 Beatrix Beatrix | E-mail | Web | 14. srpna 2012 v 14:24 | Reagovat

Ale nieee... Naštvalo ma to, aj keď som prečítala len túto jedinú kapitolu (a teda nemám vzťah k hrdinom).
Pozriem sa však na zvyšok diela a ktovie, možno mu odpustím jeho koniec. Veď niekedy sa to hodí.
A možno budem len naštvaná. :D Uvidíme, dám vedieť.
Napísané je to každopádne celkom pekne, som zvedavá, čo bolo predtým (hej, aj to je spôsob čítať knihy :D Odzadu :D).

6 ssi ssi | Web | 14. srpna 2012 v 20:00 | Reagovat

Děkuju mockrát :) Akorát se mi ty barvy k mému typu pleti moc nelíbí..:D Příjde mi spíš,že mi nesluší :D

7 Ella Ella | Web | 14. srpna 2012 v 20:14 | Reagovat

No, mě se taky někdy zdá, že třeba v růžové vypadám jak barbína, tak občas musím zainprovizovat :D ale jinak, mi všichni říkají, že mi sluší každá barva :D

8 Jannie Jannie | Web | 14. srpna 2012 v 20:15 | Reagovat

[5]: Mrzí mě, že jsem ti zkazila dojem :D ale klidně si to přečti zezadu ?D snad se ti to bude líbit :D

9 Es. Es. | Web | 26. srpna 2012 v 15:06 | Reagovat

takový ošklivý konec ! :D až mi ukápla slzička, to není fér jako :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama